Předvídavý způsob jízdy

 

Řízení motorových vozidel se ve stále sílícím provozu stává čím dál tím více náročnější činností. Většina zvýšených nároků a plná odpovědnost je přitom kladena právě na řidiče – výkonný prvek v obsluze vozidla. Přitom právě lidský faktor má na vznik dopravních nehod největší vliv. Ze všech nejrůznějších možností jak zvyšovat bezpečnost silničního provozu je tou nejjednodušší a pro každého snadno dostupnou cestou začít sám u sebe. Všichni máme na vzniku nebezpečných situací svůj větší či menší podíl. Pokud se naučíme v provozu správně pohybovat, a budeme tuto dovednost dále rozvíjet, dojde ke značnému snížení možných rizik a zlepšení našeho vnímání vznikajících situací. Předvídavý způsob jízdy znamená, že řidič plně koncentruje svou pozornost na to co se v dopravní situaci, ve které se právě pohybuje, může stát – předvídá, co nastane. Díky tomu může s předstihem ovlivňovat své chování a značným způsobem snížit riziko vzniku dopravní nehody. Základním kamenem předvídavého způsobu jízdy je vnímání. Zrakovým vnímáním získává řidič informace o dopravní situaci i o situaci vlastního vozidla. Zrakem tak přejímá většinu podnětů. Pro bezpečnou jízdu je důležité nejen dobře vidět, ale také správně pochopit to, co vidíme. Rychlost zrakového vjemu může být ovlivněna řadou okolností – stupněm pozornosti, pamětí a zkušeností, rozsahem zorného pole, zdravotním stavem, únavou nebo alkoholem a návykovými látkami. Pro zachování dobrého vnímání i při delších jízdách, je důležité dbát na optimální polohu sezení, jízdu prokládat přestávkami a přestávky vyplnit vhodnou činností, která snižuje únavu za volantem – fyzická aktivita na čerstvém vzduchu, lehké občerstvení apod. Nepodceňujte význam bezpečnostních přestávek! Po čtyřhodinové jízdě řidič reaguje jen s poloviční rychlostí, než s jakou reagoval na stejné podněty při zahájení jízdy. Dobu potřebnou pro zpracování podnětů je možné zkrátit, pokud ji přijme cvičené oko, které vnímá ve dvou odlišných oblastech. První je oblast ostrého vidění, tzv. centrální oblast, ve které vidíme ostře a v plných barvách. Zorné pole v této oblasti je ovšem velmi úzké, zpravidla jen několik stupňů. Druhou oblastí je tzv. periferní vidění, jehož zorný úhel je velmi široký, ale oko v této oblasti spíše dobře zjišťuje pohyb, horší je to s detaily i rozlišením barev. Pro řidiče je ovšem i toto pole velmi důležité. Pokud chce řidič dobře vnímat informace z centrální oblasti zorného pole, musí neustále měnit směr pohledu. Není správné upřeně pozorovat situaci jen úzkou částí zorného pole ve směru před vozidlem, ale pohledem propátrávat vše i okolí vozovky. Jestliže se zaměříme jen na jedno místo, může dojít i ke změně směru jízdy. Oči řidiče musí být vždy v pohybu a nesmějí dlouho ustrnout na jednom místě. Je nutné sledovat zejména pohyblivé cíle, vidět podrobnosti jako je třeba pohyb ruky cyklisty, vychylující se přední kola předjížděného vozidla nebo nohy chodce v průhledu pod stojícím autobusem. Lidské oko navíc pracuje jako řídicí systém a proto vždy jedeme ve směru, do kterého je nasměrován pohled. Vzpomeňte si na své dětství a jízdu na kole. Pokud se při jízdě ohlédnete na kamarády za sebou, automaticky podvědomě otočíte řidítky ve směru, kterým se díváte. Proto je důležité hlavní část pohledu udržovat ve správném směru. Na přímých úsecích to znamená dívat se přímo a orientovat se podle pravého okraje vozovky. Při jízdě v zatáčkách se díváme vždy po směru průběhu zatáčky a na pravý okraj vozovky.

 

Určování důležitosti informací a pozornost

Lidský zrak dokáže současně vnímat mnohem více informací, než kolik je lidský mozek schopen současně zpracovat. V případech, kdy má řidič k dispozici více informací je tak nutné, aby učinil správné rozhodnutí o jejich důležitosti a vlivu na aktuální dopravní situaci. Na tuto informaci pak zaměří svou pozornost. Vznik nebezpečné situace může mít příčinu v soustředění se na informaci, která je z hlediska aktuálních podmínek na silnici méně důležitá. Stejně rychle jak se mění dopravní situace mění se i důležitost jednotlivých informací. Výběr toho, co má být vnímáno, je důsledkem funkce pozornosti. Všechno, co v daném okamžiku vnímáme, tvoří tzv. senzorické pole, z kterého stále vyčleňujeme některé předměty, které jsou vnímány s větší přesností než ostatní. Nepozornost řidiče se tak v přeneseném významu stává pozorností obrácenou jinam než na dopravní situaci. Jde tedy o velmi nebezpečný jev. Nepozorný řidič sice nebezpečnou situaci může vidět, ale vůbec si ji nemusí uvědomit. Proto musí řidič umět rozdělovat svoji pozornost, což mu dovolí věnovat vnímání několika podnětům a výkonu různých úkonů současně. Pozornost může narušit přílišné duševní napětí – stres. V okamžiku vzniku příliš stresující situace spouští mozek něco jako obranný mechanismus před přetížením velkým množstvím informací. Při tom dochází ke zúžení užitečného zorného pole, ve kterém vidíme ostře, a dochází k tzv. tunelovému vidění. Ke stejnému jevu dochází i při zvýšené únavě. V podobných situacích je proto nutné okamžitě snížit rychlost, uplatňovat zásady defenzivní jízdy a co nejdříve udělat přestávku. Pomocí cviků pro obnovení soustředěnosti a procházky kolem vozidla si odpočinete a zároveň provedete kontrolu vozidla, zabezpečení nákladu apod.

 

Odhad relativní rychlosti a vzdálenosti mezi vozidly

Bezpečně řídit, znamená správně odhadovat a to jak rychlost vozidel, tak i vzdálenost mezi vozidly. Odhad vlastní rychlosti značnou měrou ulehčuje řidiči údaj tachometru. S rychlostí souběžně, nebo v protisměru jedoucích vozidel je to již horší. Jak správně odhadovat? První metodou, která správný odhad rychlosti a vzdálenosti může zjednodušit je tzv.vkládání osobních vozidel. Tuto metodu lze využít hlavně při odhadu bezpečného odstupu. Bezpečná vzdálenost závisí na rychlosti. Na každé zvýšení rychlosti o 10 km/h je třeba zvýšit bezpečný odstup cca o 5 metrů, což odpovídá právě délce běžného osobního automobilu. Při rychlosti 50 km/h má být dle této metody vzdálenost mezi vaším a vpředu jedoucím vozidlem alespoň taková, aby se do ní vešlo 5 osobních vozidel. Tato metoda je vhodnější pro řidiče nákladních vozidel a autobusů, kteří dopravní situaci sledují z určitého nadhledu a lépe se jim před jejich vozidlo vkládají pomyslná osobní auta. Druhá metoda, přesnější, spočívá v měření časového odstupu. Při této metodě se údaje vzdálenosti převádějí na odhad času. Na začátek je třeba zvolit nějaký pevný bod na okraji silnice (patník, strom, měnící se vodorovné značení apod.). Od okamžiku, kdy vozidlo jedoucí před námi tento bod míjí, začínáme počítat sekundy. Je-li interval, kdy ke zvolenému bodu přijede vaše vozidlo, v obci kratší než 2 sekundy, vzdálenost bezpečná není. Na dálnici pro zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu počítejte s rozestupem 3 sekund a silnicích mimo obec s rozestupem 4 sekund. Tyto rozestupy umožňují rychlý, plynulý provoz a poskytují ideální podmínky pro předjíždění). Vždy mějte na paměti, že uvedené hodnoty platí pro suchou vozovku! Při jiných podmínkách tzn. mokrá, kluzká, zasněžená či zledovatělá vozovka je nutné bezpečný odstup podstatně prodloužit!