Senior chodec
Součástí silniční dopravy jsou lidé různého věku a každý věk má v silniční dopravě svá specifika. Děti jsou nebezpečné samy sobě i okolí pro svou nezkušenost a nepozornost, lidé produktivního věku roztržitostí a nesoustředěností. A senioři? Ti prošli přes všechny tyto fáze a z každé si něco odnesli. Je třeba si uvědomit, že nehledě na vitalitu začíná z hlediska biologického i psychologického seniorský věk již 65. rokem. Dbát na bezpečnost vlastní či bezpečnost okolí však není otázka vitality ani věku, ale zodpovědnosti. Proč se zabývat vztahem mezi seniory a dopravou? Stáří je obtížné v mnoha směrech – kromě problémů osobních se začínají přidávat i problémy zdravotní. Zhoršuje se zrak, chů- ze, pozornost, stabilita, sluch, tedy vše nezbytné k existenci v současné extrémně zrychlené dopravě. Seniorům proto nezbývá než se s těmito přibývajícími negativy vypořádat i v momentě, anebo právě v momentě, kdy se stávají účastníky silničního provozu.
Chodcem se stáváme okamžikem vkročení na chodník nebo silnici, prostě tehdy, když opustíme bezpečí svého domova. A nás chodců se týkají pravidla silničního provozu. Zákon o silničním provozu chodce definuje velmi obšírně a neúplně, nicméně v případech, kdy užíváme kteroukoliv část pozemní komunikace, ať už chodník, či silnici, a jdeme tzv. „po svých“, budeme nejspíše chodci.
V posledních letech došlo k mírné změně pravidel pro užití přechodu pro chodce. Přecházení po pravé straně zůstalo; to proto, abychom přecházeli vždy dále od blížícího se automobilu (alespoň v prvním směru) a nezdržovali se vyhýbáním ostatním. Změna nastala v „přednosti“ chodců před vozidlem, někdy nešťastně prezentovaná jako jakási absolutní přednost. Pamatujte si, že nic takového neexistuje. Nestačí jen „mávnout a jít“. ŽÁDNÉ PRAVIDLO ABSOLUTNÍ PŘEDNOSTI NEEXISTUJE! Současné znění zákona 361/2000 Sb. k řidičovým povinnostem v § 5 odst. 1h) uvádí: Řidič je povinen snížit rychlost jízdy nebo zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, sníží-li rychlost jízdy nebo zastaví-li vozidlo před přechodem pro chodce i řidiči ostatních vozidel jedoucích stejným směrem. A dále v témže paragrafu v odstavci 2f) doplňuje: Řidič nesmí ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce. Právě uvedené dva odstavce právě svádějí k nesprávnému výkladu. Fakticky pouze umožňují chodci přejít i rušnou komunikaci tehdy, kdy k tomu existují objektivní podmínky. Tedy v situaci, kdy má řidič možnost dostatečně dlouhou dobu vědět o úmyslu chodce přecházet. Chodci pak § 54 odst. 3 zákona také říká: Jakmile vstoupí chodec na přechod pro chodce nebo na vozovku, nesmí se tam bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat. Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem. Zákon tedy stanoví řidiči povinnost zastavit pouze v případě, kdy je chodec na přechodu, anebo je jednoznačné, že jej hodlá přejít, při- čemž chodec nesmí na vozovku vstoupit bezprostředně před blížícím se vozidlem.
Pravidla silničního provozu nám uvádějí i dva případy, kdy naopak chodec na přechod pro chodce vstoupit nesmí:
- Přijíždějí-li vozidla s právem přednostní jízdy vybavená modrými majáky, např. hasiči, sanitka či policie. Nacházíte-li se již na přechodu pro chodce, musíte prostor pro projetí těchto vozidel co nejrychleji uvolnit, např. nejkratší cestou k chodníku.
- Tramvaj má vždy přednost. Přijíždí-li tramvaj, je třeba vyčkat na chodníku a v žádném případě nevstupovat na přechod.
Není-li na vozovce v blízkosti vyznačen přechod pro chodce, neznamená to, že vozovku nelze přejít. Pravidla nám říkají, že tak můžeme učinit ve vzdálenosti větší než 50 m od přechodu, nadchodu či podchodu. Musíme ale zvolit vhodné a bezpečné místo, tedy: musíme mít dostatečný rozhled do okolí (ve městě minimálně 50 m na každou stranu); musíme být viděni; musíme přecházet vozovku pouze kolmo k její ose, tedy nejkratší cestou přes vozovku.
JAKO CHODCI NEMŮŽETE SPOLÉHAT NA ŘIDIČE, ALE JEN NA SEBE! MUSÍTE SI BÝT ZCELA JISTI TÍM, ŽE VÁS ŘIDIČ VIDÍ, ŽE ZASTAVUJE A ŽE ZASTAVIT STIHNE.
Představme si situaci z pohledu řidiče. Stejně jako chodec i řidič automobilu či cyklista může být zamyšlený, roztržitý či unavený. S autem se ale vše děje mnohem rychleji než při chůzi. V pozici chodce jsme mnohonásobně zranitelnější než za deformačními zónami automobilu. Je tedy na nás, chodcích, abychom řidiči jasně dali najevo, že hodláme přejít silnici a současně se jej téměř telepaticky ptali „Vidíš, že chci přejít?“ Rozhodněme si předem, kudy půjdeme a kde budeme přecházet. Když už však s jistotou víme, že jsme si vybrali konkrétní přechod, přijďme před něj a zastavme se na krok či dva od něj v kolmém směru na vozovku. Předpokládejme, že vidíte přijíždět automobil zleva. Dívejte se řidičovým směrem a snažte se navázat oční kontakt. Mimochodem – natočení celé hlavy vám umožní i lépe odhadnout rychlost jízdy vozidla a jeho vzdálenost, protože plně využijete potenciál trojrozměrného vidění lidských očí. Většinou řidiči, kteří vás budou chtít pustit, zřejmě pokynou, mávnou rukou ve směru vaší cesty. Počkejte však, než si budete jisti, že skutečně zpomaluje kvůli vám. Obdobně lze postupovat i v případě, kdy přijíždí automobil pouze zprava, tedy dále od vás. I když v tu chvíli můžete mít pocit, že lze pro zvýšení zjevnosti vašeho úmyslu vstoupit i malý kousek do vozovky, nedělejte to – co když se právě soustředíte na blížící se vozidlo zprava a přitom se objevilo i druhé vozidlo zleva? V každém případě spíše předpokládejte, že řidič auta zprava vás často neuvidí – většina řidičů intuitivně rychleji reaguje na nové situace především z té strany, která je vozidlu blíže.
Je třeba si uvědomit, že krok v seniorském věku se může zkrátil z původních sedmdesáti centimetrů až na 35 cm. I rychlost pohybu našich nohou se sníží přibližně o třetinu. Pak je zřejmé, že sedmimetrovou silnici, kterou jsme dříve zvládali přejít asi za pět sekund, dnes přecházíme někdy i déle než 13 sekund. Tak dlouho může přecházení trvat i jinak vitálnímu dospělému člověku s pohybovými obtížemi nebo mamince s malým dítětem.
Za zhoršené viditelnosti se řidič soustředí spíše na svítící pohyblivé body a tmavý chodec je tak snadno přehlédnutelný. Dokazuje to i skutečnost, že většina smrtelných nehod chodců se stane za snížené viditelnosti. Před tímto nebezpečím se však chodec může alespoň částečně chránit tím, že zvýší svou viditelnost vhodným oblečením a připínacími reflexními doplňky. Používáte-li hůl, opatřete ji reflexními prvky. S reflexními prvky vás řidiči uvidí i na 10× větší vzdálenost než bez nich.
Největším nebezpečím pro chodce je to, že si jej řidič nevšimne, nevidí jej anebo nestihne zareagovat na jeho přítomnost. Naším úkolem v roli chodců je tudíž udělat vše pro to, aby naše chování bylo předvídatelné, abychom byli viděni a abychom do silnice vešli vždy až tehdy, pokud jsme si jisti, že o nás řidiči vědí a na naši přítomnost reagují. Obzvláště na silnici zapomeňte na to, jaká máte jako chodci práva, a buďte si vědomi hlavně svých povinností – být viděn, a nevstupovat do vozovky, dokud si nejsem jist, že na mne řidič reaguje! Může vám to zachránit život!